Takový normální film je jednou z Hrůzových prvních ucelenějších sérií, v tomto případě složenou v podstatě ze screenshotů z videí. Série vznikla v roce 2002 ještě během studií na FUD UJEP u Pavla Baňky a vystavena byla například na skupinové výstavě Rozum v oku v Galerii Petrohrad v Plzni v roce 2008. Kurátorky této výstavy zdůrazňovaly pozici diváka ve vztahu k dílům a jeho „zapojení do určité hry reality a fikce“. Tomáš Hrůza v tomto cyklu mate diváka skrze určitou stylizovanost –⁠ formální i obsahovou –⁠ jednotlivých fotografií. Cyklus vzniknul, jak už to u autora bývá, docela nenápadně: autor začal sbírat záběry své postavy či obličeje z dostupných materiálů – videí svých spolužáků, kolegů a kamarádů – a ty doplňoval o inscenované záběry sebe sama. Přefocený televizní rastr svědčí o určité dobové estetice, zároveň však předestírá autorovu touhu, objevující se obecně v jeho tvorbě: překračovat hranice fotografického média a pracovat i s filmovým jazykem. Tento cyklus v určitém směru ukazuje budoucí směřování Hrůzovy tvorby, obsahující performativní linku, kde hlavním aktérem je většinou sám autor, v tomto případě pasovaný do (neznámého) filmového hrdiny. Ten divákovi jen skrze náznaky ukazuje nezřetelný příběh, poskládaný z jednotlivých situací. Ještě ale neznáme prostředí, ve kterém se pohybuje a se kterým v pozdějších sériích navazuje užší kontakt.