Turisti (2004–2008)

Turisti jsou souborem fotografií doplněných o video. Hrůza tak poprvé do statických záběrů začleňuje pohyblivý obraz – a toto propojení se posléze stává jeho celkem pravidelným uměleckým výrazem. Soubor vznikal během studií v roce 2004 a pokračoval až do roku 2008, kdy s ním Tomáš Hrůza svá studia u Pavla Baňky na FUD UJEP zakončil. Nejsilněji ze všech ranějších cyklů se zde projevuje přístup autora kombinující inscenované fotografie s momentkami z cest a s reprodukcemi fotografií od jiných autorů. Podle Edith Jeřábkové (text v časopise Fotograf v roce 2006) tyto fotografie „zkoumají dnešní možnosti využití krajin s figurální stafáží v závislosti na historické matrici C. D. Friedricha, ale též Holanďanů a krajinářů a autorů žánrových scén 19. století vůbec.“ Zmíněná figurální stafáž je zvláště v tomto souboru důležitá. V nehostinném prostředí (možná univerzitních kolejí či prostor školy) se objevují černobílé portréty poutníků (autora a jeho přátel), kteří nemají ani tak kritizovat turismus jako takový, ale spíš vyjadřovat určitou nemožnost vyrazit s batůžkem ven bez toho, abychom nevypadali trochu smutně, nemístně či trapně. Na jiných fotografiích z cyklu se postavy naopak objevují v krajině. Česká zimní krajina s pískovci se mísí s fotografiemi pořízenými ve středomořských letoviscích. A podobně jako u jiných souborů i zde si Hrůza přefocením přivlastňuje fotografie z cestovatelských katalogů. Michal Pěchouček, kurátor Hrůzovy výstavy Turisti v Galerii 35m2 uskutečněné v roce 2008, o tomto mixu fotografií píše: ​​„Jedná se o jakési malebné a trochu nepovedené pohlednice zevšednělých rájů nebo obrazy sentimentu po neexistující romantické malbě. Jemné pocity malebnosti se v těchto obrazech vyvažují trochu posmutnělou atmosférou a lehce zneklidňujícím voyerským hlediskem.“ Na videu, které je součástí cyklu, je sám autor stojící po několik minut nehybně s batohem na jednom místě v blíže neurčené krajině. Obsahuje tak jemnou kritiku objevování přírody, která se skrze turismus stala spektáklem. Podle Arnošta Nováka, který toto video vybral v roce 2021 do cyklu Absence ve videoarchivu 2, jde v tomto videu o provokativní narušení rychlého modernistického vnímání času, kdy je sám divák při sledování sedmiminutového záběru, kde se nic neděje, nervózní. ​​„Poznávat svět, na němž závisíme, znamená přestat si poklepávat nervózně nohou. Přistát na zem a stávat se pozemšťany znamená zpomalit, což může být nepříjemné i pro nás, kteří jsme zvyklí na rychlost, na instantnost a klipovitost moderní doby,“ píše Novák v textu pro Artyčok.TV. Tomáš Hrůza v rozhovoru s Jiřím Ptáčkem popisuje, jak tento soubor vnímá on sám: „Turisty jsem nechtěl přímočaře kritizovat masovou turistiku, jakkoli v nich kritika také částečně je, ale spíše se vztáhnout k pocitu či vzpomínce, že se člověk kdysi mohl potulovat sám volnou krajinou a dnes to tak docela nejde. A už nikdy nepůjde.“ Náš současný pohled na romantické poutníky je určitě v něčem zkreslený, ale samota při procházení hlubokými lesy a po horách byla dříve určitě mnohem ryzejší a „opravdovější“, pokud měřítkem opravdovosti zůstává například divokost a neobydlenost krajiny či její nezmapování. Krajiny zaznamenané Hrůzou už lidé zabydleli – stávají se z nich cestovatelé, pozorovatelé i tvůrci okolního prostředí – ať už v dobrém, nebo destrukčním smyslu. Po několik let intenzivního cestování s Batličkovým citátem „Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se dobře“ v hlavě a v srdci Hrůza i svou tvorbu odvíjí od vlastních zážitků z cestování po cizích krajích a nacházení vlastní pozice v přírodě, někdy přirozenější, jindy aranžovanější. Turisti byli vystaveni poprvé v roce 2007 v ostravské Galerii Fiducia, v roce 2008 v Galerii 35m2 a v nejrůznějších formách při dalších příležitostech.